Popis
Královská observatoř stojí na vrcholu Greenwich Parku v jihovýchodním Londýně nad Temží: na místě, kde nultý poledník, zeměpisná délka 0°, dal světu výchozí čáru pro východ a západ a své jméno greenwichskému střednímu času.
Dnes je to muzeum astronomie a měření času, jedno z Royal Museums Greenwich spolu s National Maritime Museum, Queen's House a clipperem Cutty Sark. Každou noc od roku 1999 značí poledník zelený laser, který svítí na sever přes londýnskou oblohu.
Na nádvoří vyznačuje nultý poledník pás z nerezové oceli: kdo se postaví rozkročmo, má jednu nohu na východní a druhou na západní polokouli. Prochází Airyho průchodním kruhem, dalekohledem zvoleným v roce 1884 za nulovou čáru.
Flamsteed House, navržený Christopherem Wrenem, byl první budovou v Británii postavenou přímo pro vědecký výzkum. V jeho vysokém Octagon Room byly dvoje hodiny se čtyřmetrovými kyvadly, přesné na sedm sekund za den, tehdy neslýchaná přesnost.
Uvnitř jsou námořní chronometry Johna Harrisona: H4, průkopnický chronometr, který mu vynesl vysokou odměnu od Board of Longitude, a tři, které mu předcházely. Pod cibulovou kupolí čeká Great Equatorial Telescope z roku 1893, největší svého druhu ve Spojeném království.
Na střeše padá od roku 1833 každý den ve 13:00 červená časová koule, aby si lodě na Temži mohly seřídit hodiny. U brány patřily Shepherd Clock k prvním elektrickým hodinám řízeným z hlavních hodin.
Všechno začalo problémem na moři. V roce 1675 založil Karel II. observatoř, aby našel „tolik žádanou zeměpisnou délku míst“, aby lodě našly cestu. Wren zvolil vrch po starém hradu Tudorovců, kde Jindřich VIII. údajně choval své milenky.
Flamsteed House stál 520 liber a byl postaven převážně z použitých materiálů. Postavený na starých základech míří o 13 stupňů vedle skutečného severu, k velké nelibosti Johna Flamsteeda, prvního Astronomer Royal.
Ironie? Podle moderních globálních referenčních systémů se skutečná nulová čára posunula asi o 100 metrů na východ od slavného pásu.
V roce 1894 zahynul v parku francouzský anarchista, když mu v rukou u observatoře vybuchla bomba. Nikdo neví, co chtěl zasáhnout; Joseph Conrad tento příběh použil ve svém románu Tajný agent.
Dnes je to muzeum astronomie a měření času, jedno z Royal Museums Greenwich spolu s National Maritime Museum, Queen's House a clipperem Cutty Sark. Každou noc od roku 1999 značí poledník zelený laser, který svítí na sever přes londýnskou oblohu.
Na nádvoří vyznačuje nultý poledník pás z nerezové oceli: kdo se postaví rozkročmo, má jednu nohu na východní a druhou na západní polokouli. Prochází Airyho průchodním kruhem, dalekohledem zvoleným v roce 1884 za nulovou čáru.
Flamsteed House, navržený Christopherem Wrenem, byl první budovou v Británii postavenou přímo pro vědecký výzkum. V jeho vysokém Octagon Room byly dvoje hodiny se čtyřmetrovými kyvadly, přesné na sedm sekund za den, tehdy neslýchaná přesnost.
Uvnitř jsou námořní chronometry Johna Harrisona: H4, průkopnický chronometr, který mu vynesl vysokou odměnu od Board of Longitude, a tři, které mu předcházely. Pod cibulovou kupolí čeká Great Equatorial Telescope z roku 1893, největší svého druhu ve Spojeném království.
Na střeše padá od roku 1833 každý den ve 13:00 červená časová koule, aby si lodě na Temži mohly seřídit hodiny. U brány patřily Shepherd Clock k prvním elektrickým hodinám řízeným z hlavních hodin.
Všechno začalo problémem na moři. V roce 1675 založil Karel II. observatoř, aby našel „tolik žádanou zeměpisnou délku míst“, aby lodě našly cestu. Wren zvolil vrch po starém hradu Tudorovců, kde Jindřich VIII. údajně choval své milenky.
Flamsteed House stál 520 liber a byl postaven převážně z použitých materiálů. Postavený na starých základech míří o 13 stupňů vedle skutečného severu, k velké nelibosti Johna Flamsteeda, prvního Astronomer Royal.
Ironie? Podle moderních globálních referenčních systémů se skutečná nulová čára posunula asi o 100 metrů na východ od slavného pásu.
V roce 1894 zahynul v parku francouzský anarchista, když mu v rukou u observatoře vybuchla bomba. Nikdo neví, co chtěl zasáhnout; Joseph Conrad tento příběh použil ve svém románu Tajný agent.