Popis
National Portrait Gallery v Londýně je muzeum tváří: portrétů lidí, kteří tvořili britské dějiny a kulturu, od panovníků a básníků po tváře dneška. Stojí hned u Trafalgarského náměstí, vedle National Gallery, a otevřela se v roce 1856.
Platí tu neobvyklé pravidlo: portréty se vybírají podle toho, kdo na nich je, ne podle toho, kdo je namaloval. Reynoldsův autoportrét tak visí vedle kuriozit. Sbírka zahrnuje obrazy, kresby, sochy, fotografie a karikatury.
První portrét, který se do galerie dostal v roce 1856, je dodnes nejslavnější: Chandosův portrét, nejznámější podoba Williama Shakespeara. Je to opravdu on? Nikdo si nemůže být zcela jistý.
Nenechte si ujít anamorfní portrét Eduarda VI. od Williama Scrotse, natažený tak, že vypadá správně jen z jednoho úhlu, a obraz sester od Branwella Brontëho: Charlotte, Emily a Anne.
Skupinový portrét konference v Somerset House z roku 1604 je sám dokumentem. Socha královny Viktorie a prince Alberta ve středověkých kostýmech je kuriozitou samou o sobě. Živí lidé zde byli přijímáni až od roku 1969.
Návštěva začíná eskalátorem křídla Ondaatje, dlouhým dvoupatrovým stoupáním, které vyvede návštěvníky přímo k Tudorovcům. Velká rekonstrukce dokončená v roce 2023 dala galerii také nový vchod s bronzovými dveřmi od Tracey Eminové.
Na dveřích je 45 portrétů nejmenovaných žen. Uvnitř nové sály vyprávějí příběh od Tudorovců po současnost a současné portréty se často mění, stejně jako každoroční výstava BP Portrait Award.
Nápad vzešel od earla Stanhopea, který ho musel třikrát předložit, než parlament souhlasil. Jeho busta bdí nad starým vchodem, mezi Macaulayem a Thomasem Carlylem. Chandosův portrét daroval lord Ellesmere, jeden z prvních správců.
Prvních čtyřicet let se galerie stěhovala po Londýně: Westminster, Exhibition Road, pak Bethnal Green. V roce 1896 se usadila v dnešní budově, kterou zaplatil filantrop William Henry Alexander, vedle National Gallery.
Platí tu neobvyklé pravidlo: portréty se vybírají podle toho, kdo na nich je, ne podle toho, kdo je namaloval. Reynoldsův autoportrét tak visí vedle kuriozit. Sbírka zahrnuje obrazy, kresby, sochy, fotografie a karikatury.
První portrét, který se do galerie dostal v roce 1856, je dodnes nejslavnější: Chandosův portrét, nejznámější podoba Williama Shakespeara. Je to opravdu on? Nikdo si nemůže být zcela jistý.
Nenechte si ujít anamorfní portrét Eduarda VI. od Williama Scrotse, natažený tak, že vypadá správně jen z jednoho úhlu, a obraz sester od Branwella Brontëho: Charlotte, Emily a Anne.
Skupinový portrét konference v Somerset House z roku 1604 je sám dokumentem. Socha královny Viktorie a prince Alberta ve středověkých kostýmech je kuriozitou samou o sobě. Živí lidé zde byli přijímáni až od roku 1969.
Návštěva začíná eskalátorem křídla Ondaatje, dlouhým dvoupatrovým stoupáním, které vyvede návštěvníky přímo k Tudorovcům. Velká rekonstrukce dokončená v roce 2023 dala galerii také nový vchod s bronzovými dveřmi od Tracey Eminové.
Na dveřích je 45 portrétů nejmenovaných žen. Uvnitř nové sály vyprávějí příběh od Tudorovců po současnost a současné portréty se často mění, stejně jako každoroční výstava BP Portrait Award.
Nápad vzešel od earla Stanhopea, který ho musel třikrát předložit, než parlament souhlasil. Jeho busta bdí nad starým vchodem, mezi Macaulayem a Thomasem Carlylem. Chandosův portrét daroval lord Ellesmere, jeden z prvních správců.
Prvních čtyřicet let se galerie stěhovala po Londýně: Westminster, Exhibition Road, pak Bethnal Green. V roce 1896 se usadila v dnešní budově, kterou zaplatil filantrop William Henry Alexander, vedle National Gallery.