Popis
Churchill War Rooms jsou tajný bunkr pod Whitehallem, odkud britská vláda řídila druhou světovou válku, dnes muzeum Imperial War Museum: nízké chodby, mapy dosud připíchnuté na zdech a místnosti, kde se Winston Churchill a jeho generálové radili pod bombami.
Na místě sídlí dvě muzea, několik kroků od Parliament Square a St James's Parku: Cabinet War Rooms, zachované téměř tak, jak je v roce 1945 opustili, a Churchill Museum, věnované celému životu tohoto muže.
V Cabinet Room se válečný kabinet sešel 115krát, někdy až do hluboké noci, se dvěma strážnými u dveří. V květnu 1940 se nový premiér rozhlédl a řekl: „Z této místnosti budu řídit válku.“
Map Room byla obsazena nepřetržitě důstojníky námořnictva, armády a letectva, kteří denně sestavovali zpravodajský přehled pro krále a premiéra. 16. srpna 1945, den po kapitulaci Japonska, prostě zhasli světla a odešli. Mapy visí na zdech dodnes.
Zachovala se také Transatlantic Telephone Room, odkud mohl Churchill bezpečně hovořit s Rooseveltem ve Washingtonu po šifrované lince, a jeho pracovna s ložnicí, z níž čtyřikrát vysílal za války rozhlasové projevy.
Churchill Museum, otevřené v roce 2005, vypráví jeho život od dětství do smrti v roce 1965. Jeho středobodem je 15 metrů dlouhý interaktivní stůl plný dokumentů z jeho archivů.
Britové takový bunkr ještě nikdy nepostavili. Práce začaly v roce 1938 ve sklepě vládní budovy, v níž dnes sídlí ministerstvo financí, pod úrovní Temže, s protipovodňovými dveřmi a čerpadly. Do provozu byl uveden 27. srpna 1939, týden před vyhlášením války.
Během Blitzu byla nahoře položena betonová deska silná až 1,5 metru. Churchill však pod zemí spal jen zřídka. Personál spal v „the Dock“, v podzemním patře s nízkými stropy, rachotící ventilací, myšmi a chemickými záchody. Jedna sekretářka ho nazvala „odporným“.
Po válce je mohlo navštívit jen několik malých skupin po předchozí domluvě. Margaret Thatcherová, obdivovatelka Churchilla, je otevřela veřejnosti v roce 1984 za účasti členů jeho rodiny a bývalých zaměstnanců.
Na místě sídlí dvě muzea, několik kroků od Parliament Square a St James's Parku: Cabinet War Rooms, zachované téměř tak, jak je v roce 1945 opustili, a Churchill Museum, věnované celému životu tohoto muže.
V Cabinet Room se válečný kabinet sešel 115krát, někdy až do hluboké noci, se dvěma strážnými u dveří. V květnu 1940 se nový premiér rozhlédl a řekl: „Z této místnosti budu řídit válku.“
Map Room byla obsazena nepřetržitě důstojníky námořnictva, armády a letectva, kteří denně sestavovali zpravodajský přehled pro krále a premiéra. 16. srpna 1945, den po kapitulaci Japonska, prostě zhasli světla a odešli. Mapy visí na zdech dodnes.
Zachovala se také Transatlantic Telephone Room, odkud mohl Churchill bezpečně hovořit s Rooseveltem ve Washingtonu po šifrované lince, a jeho pracovna s ložnicí, z níž čtyřikrát vysílal za války rozhlasové projevy.
Churchill Museum, otevřené v roce 2005, vypráví jeho život od dětství do smrti v roce 1965. Jeho středobodem je 15 metrů dlouhý interaktivní stůl plný dokumentů z jeho archivů.
Britové takový bunkr ještě nikdy nepostavili. Práce začaly v roce 1938 ve sklepě vládní budovy, v níž dnes sídlí ministerstvo financí, pod úrovní Temže, s protipovodňovými dveřmi a čerpadly. Do provozu byl uveden 27. srpna 1939, týden před vyhlášením války.
Během Blitzu byla nahoře položena betonová deska silná až 1,5 metru. Churchill však pod zemí spal jen zřídka. Personál spal v „the Dock“, v podzemním patře s nízkými stropy, rachotící ventilací, myšmi a chemickými záchody. Jedna sekretářka ho nazvala „odporným“.
Po válce je mohlo navštívit jen několik malých skupin po předchozí domluvě. Margaret Thatcherová, obdivovatelka Churchilla, je otevřela veřejnosti v roce 1984 za účasti členů jeho rodiny a bývalých zaměstnanců.